Každé větší město má své výletní místo, oázu klidu, místo k oddechu a odpočinku. Obvykle je dáno okolní krajinou, malebností a možností dopravy pro nejširší vrstvy občanů. Pokud obyvatelé centra Ostravy mají nedaleký Landek, obyvatelé Poruby mají své Kyjovice.

Pamětníci si jistě pamatují starou lokálku s otevřenými plošinami, která v pravidelných intervalech až do nočních hodin klopýtala na trase Poruba - Vřesina - Krásné Pole - Dolní Lhota až na zastávku konečnou Kyjovice - Budišovice.

Čtěte také: Túra kolem Vřesiny. Co dělat o víkendu na Ostravsku?

Malebné místo, nazývané Zátiší, dnes s tramvajovou smyčkou, ležící uprostřed lesů, je v podstatě chatová oblast na soutoku potoků Porubka a Studnice, na konci Studnice před ústím do Porubky bylo dříve malé koupaliště. Geomorfologicky se jedná o část České vysočiny a to Nízký Jeseník, jehož východní část se nazývá Vítkovská vrchovina.

Mexiko

Z Poruby lze od konečné tramvají dojít do Zátiší přes místní část Klimkovic - Mexiko, proslavené hospodou "U Buroňů" s tvarůžkami a kvalitním pivem i rodištěm ostravského hokejisty Vůjtka, dále pak přes nové Jodová sanatoria v Hýlově západním směrem přes Rakovec, Mezihoří, vrch Horník až do cíle.

Ze Zátiší vedou rovněž turistické značky do Bílovce, Hradce nad Moravicí, Štítiny, Hrabyně i Háje u Opavy. Tedy možnost volby na všechny světové strany. Když přijedeme tramvají, kdy jízda trvá asi 15 minut, můžeme pěšky či na běžkách vyrazit dle libosti a odevšad máme cestu autobusy či vlakem nazpět.

V době, kdy jsem běhával maratón, byl okruh z Poruby přes Zátiší častým tréninkovým cílem pro řadu ostravských maratónců. A že jich bylo! V zimě zase bílá stopa spolu s vlnitým terénem přes lesy a pole přímo láká běžkaře - nemusí se jet autem do Beskyd a po cestě potěší čaj s rumem či pivíčko. Zpět pak zase na běžkách či jednoduše tramvají.

Na podzim bývá okolí Poruby i Kyjovic cílem houbařů, rostou suchohříbci, bedly, masáci a v poslední době i praváci. Takže potkat spokojené houbaře s plnými košíky nebývá v ostravských tramvajích ničím neobvyklým.

Budišovice

Nedaleké Budišovice, 12 km od Opavy, jsou ve výšce 383 m a jsou připomínány již v roce 1282 jako majetek kláštera Hradisko u Olomouce. U silnice do Pusté Polomi je zajímavost - opuštěný čedičový kamenolom Bazal s malým lomovým jezírkem, kde se prý dříve i koupalo. Dnes vyhlíží nevábně.

Nedaleko odtud pramení potok Studnice, v jeho údolí jsou pozůstatky těžby pokrývačské břidlice. V okolí lomu je dnes asi 20 soukromých rekreačních chat, o kterých ví jen málo Ostraváků.

Hledání pramene potoka Studnice patří k mým silným zážitkům hlavně s dětmi, potok tekoucí kolem rekreačního objektu Myšinec se na svém horním toku ztrácí v břidličném lomu a jeden z jeho pramenů vytéká ze skály mezi chatami.

Kyjovice, Hrabyně

Rovněž nedaleké Kyjovice jsou připomínány již dávno, v roce 1430. Na návrší nad středem vesnice stojí jednopatrový empírový zámek z roku 1783 s anglickým parkem. Dnes je zde domov důchodců, lepší místo si senioři snad ani nemohou přát. Příroda, les, klid.

V nedaleké Hrabyni (4 km ze Zátiší) je známý rehabilitační ústav a diskutovaný Památník ostravské operace, vybudovaný z tisíců tun oceli a betonu v letech 1970 - 1980. Osvobozovací boje v Hrabyni trvaly v dubnu 1945 celý týden a ves byla zcela zničena. Přesto si myslím, že obrovské finanční náklady mohly být využity třeba na výstavbu nemocnice či školy.

Je třeba však přiznat, že symbolický hřbitov se jmény 10 tisíc sovětských vojáků a čs. občanů padlých za 2. světové války přinutí myslícího člověka k úvahám o nesmyslnosti všech válek.

 

A ještě jeden význam patří této monumentální stavbě. Na jeho střeše je upravená turistická vyhlídka a protože památník je postaven na plochém návrší Podhůry (386 m), je odtud vynikající rozhled na okolí. A za jasného počasí je jako na dlani celý hřeben Beskyd s Lysou horou, na západě hřeben Jeseníků s Pradědem, ale kromě horstev vidíme také i haldy v Rybníku v Polsku, elektrárny Dětmarovice i Třebovice a komíny Vítkovic i Nové huti v Kunčicích, dnes Mittal Steel Ostrava.

V Hrabyni je rovněž poutní kostel Nanebevzetí P. Marie. Pokud pojedete autem z Ostravy do Opavy či naopak za hezkého počasí, nenechte si toto skvostné panorama ujít. Stojí za to. Takže to bylo jen několik zajímavostí o okolí Kyjovic - Zátiší.

Poloha a okolní terén zavedly řadu pořadatelů dálkových pochodů či běhů právě zde, výletní restaurace byla častým cílem pochodníků i závodníků, v zimě běžkařů. A nesmíme zapomenout na všudypřítomné cyklisty, restaurace "Hotelík" i "Hospůdka u Tondy" jsou téměř vždy v létě obloženy koly majitelů, kteří spokojeně hltají nahořklou pěnu v rozporu s dopravní vyhláškou o

 

Zemní opevnění Šance Jakubčovice

 Poloha na  mapy.cz

ObrazekVojska pruského krále Friedricha II. vpadly do Slezska roku 1740. Rakousku zůstala jen část knovského, opavského knížectví, Ratibořska a téměř celé Těšínsko a Opavsko.

Slezské války vyvolaly nutnost zabezpečení nově vzniklé severní státní hrance. Dělo se tak mimo jiné i rozsáhlými ženijními pracemi, při kterých byla budována řada zemních opevnění, tak zvaných šancí, zákopů a palebných postavení pro děla. Takovéto pevnosti vznikly i na úzení města Hradce nad Moravicí.

     Na území města jsou zaznamenané šance na nad Brankou pod Opavou, na kopci Hanuše, západně dva od  Podolí a za zámkem v Hradci.

     Pevnosti vznikly nejpozději v roce 1741, bohužel přibližněji nemůžeme vznik šanců datovat. V prvním roce války o bavorské děditcví byl hlavní stan v Bohučovicích. Tam také dorazil rakouský císař Josef II. s generálem Laudonem. Spolu se rozhodli vystavět šance ještě u jakubčovic a Pusté Polomi. Generál přijel výstavbu zkontrolovat. Při jedné z inspekčních cest onemocněl a v Novém Jičíně 14. července 1790 zemřel.

     Základním stavebním materiálem byla na místě vytěžená zemina, kamení a dovezené dřevo. V současnosti většinou tyto pevnosti neexistují. Některé byly zcela rozebrány a jiné přetrvaly pouze ve zbytku. Jsou i takové, které zůstaly v terénu zachovány jako výrazné systémy příkopů, valů a nájezdů pro děla, vstupu a pastí.

 

Rozhledna Šance, Jakubčovice

Na okraji Jakubčovic, v nadmořské výšce 552 m. n. m.,  se tyčí na čtyřech kamenných pilířích dřevěná rozhledna Šance. Její stavba byla dokončena v dubnu 2005. Vystoupat na ni můžete po 61 schodech a rozhlédnout se z výšky 13 metrů (celková výška rozhledny je 15,5 m). K rozhledně vedou žlutě a zeleně označené turistické stezky z Hradce nad Moravicí. Za pěkného počasí se Vám ukáže krásný výhled na Jeseníky s nejvyšší horou Praděd, Beskydy nebo Opavsko. Na rozhlednu je volný přístup v letních měsících od dubna do října. 

 

RADUŇSKÝ ZÁMEK

 Původně zemanská tvrz přestavěná v 16. století za Tvorkovských z Kravař na renesanční zámek o třech arkádových křídlech, doprovázený hospodářským dvorem, pivovarem a rozlehlým smíšeným lesoparkem se čtyřmi rybníky. 

  prlčelí zámku, zima    

     Poté, co se v držení zdejšího zboží vystřídala řada majitelů, přešel koncem 18. století do rukou svobodných pánů Mönnichů a vzápětí sňatkem na Larische ze Lhoty. Ti během 1. třetiny 19. století adaptovali zchátralý renesanční objekt na klasicistní rezidenci, obklopenou přírodně-krajinářským parkem, doplněným o klasicistní oranžerii se soustavou květných zahrad, fíkovnu a ananasovnu. Proti zámku přibyl ve 20. letech 19. století také klasicistní úřednický dům.

    Průčelí zámku od východu    

    V roce 1832 se do Raduně přiženil hrabě, od roku 1872 dědičný kníže Gebhard Leberecht Blücher z Wahlstattu. S příchodem příslušníka evropsky proslulého rodu, vnuka Napoleonova pokořitele, nabyl raduňský zámek na společenské prestiži široko daleko. Ač sloužil ponejvíce jako letní sídlo, nabízel domácím i hostům nejen samozřejmý přepych kultivovaného aristokratického domu, ale také potřebné pohodlí a intimitu, nezbytné k relaxačnímu pobytu panské rodiny v komorním prostředí venkova.  

          Blücherové doplnili v roce 1841 zámecký areál o pozdně empírový ovčín a o osm let později o robustní dvouetážovou hradební zeď. Ta předznamenala poměrně razantní etapu proměn exteriérů a interiérů, inspirovanou dobovým historizmem, která kulminovala až na samém prahu 20. století vnějšími i vnitřními úpravami a reformou nádvoří, jehož dvě přestavěné věže nadiktovaly zámku zcela novou siluetu.

hradební zeď v zimě

        Spletité vlastnické vztahy členů rodiny vůči zdejšímu velkostatku poznamenaly celou 1. polovinu 20. století. Jeho poslední majitel, hrabě Alexandr Blücher, anglický státní občan, pokračoval po smrti svého bratra v marných pokusech o zvrat záboru velkostatku Raduň-Bravantice a v roce 1949 republiku opustil.

 

Charakteristika krajiny po trase závodu

 

Opavsko

Krajinná oblast Opavsko zasahuje území níže uvedených obcí:

Bělá, Bohuslavice, Bolatice, Branka u Opavy, Brumovice, Darkovice, Dobroslavice, Dolní Benešov, Háj ve Slezsku, Hať, Hlučín, Hněvošice, Holasovice, Hrabyně, Chlebičov, Chuchelná, Chvalíkovice, Kobeřice, Kozmice, Kravaře, Krnov, Ludgeřovice, Markvartovice

Mokré Lazce, Neplachovice, Nové Sedlice, Oldřišov, Opava, Ostrava, Otice, Píšť, Raduň, Rohov, Slavkov, Služovice, Strahovice, Sudice, Šilheřovice, Štěpánkovice, Štítina, Třebom, Úvalno, Velké Hoštice, Vršovice, Vřesina, Závada

 

Přírodní charakteristiky

 

Plochá pahorkatina typického Polonika, s významnými relikty pevninského zalednění, v podloží zvodnělé kvartérní štěrky a písky, potenciálně zejména podmáčené březiny, olšiny a acidofilní doubravy.

 

Kulturní charakteristiky

 

Oblast se silnými polskými a německými vlivy, typická středověká sídelní struktura

s městskými celky a menšími zemědělskými obcemi, historické kupecké stezky, fortifikační systém (Hlučín), četnější zámecká architektura s historickými zahradami, zejména zemědělská krajina s dominancí obilnářství, výraznéprojevy scelování půdních bloků.

 

Vjemové charakteristiky

 

Otevřená krajinná scéna s výrazným projevem vnějšího obrazu sídel a lokálních kulturních dominant (zámky, kostely), pohledově exponovaná, výrazný projev makrostruktur polí, převládá působení horizontály.

Převládající typy krajin Krajina polní, krajina sídelní.

 

 

 

Nízký Jeseník

Krajinná oblast Nízký Jeseník zasahuje území níže uvedených obcí:

Andělská Hora, Bílčice, Bílov, Bílovec, Bítov, Branka u Opavy, Brantice, Bratříkovice, Bravantice, Brumovice, Bruntál, Březová, Fulnek, Břidličná, Budišov nad Budišovkou, Budišovice, Býkov, Láryšov, Čaková, Čavisov, Čermná ve Slezsku, Děhylov, Dětřichov nad Bystřicí, Dlouhá Stráň, Dobroslavice, DolníLhota, Dolní Moravice, Dolní Životice, Dvorce, Háj ve Slezsku, Heřmanice u Oder, Heřmánky, Hlavnice, Hlubočec, Hlučín, Holasovice, Holčovice, Horní Benešov, Horní Lhota, Horní Město, Horní Životice, Hošťálkovy, Hrabyně, Hradec nad Moravicí, Chvalíkovice, Jakartovice, Jakubčovice nad Odrou, Jezdkovice, Jiříkov, Karlovice, Klimkovice, Kozmice, Krasov, Krnov, Kružberk, Křišťanovice, Kujavy, Kyjovice, Leskovec nad Moravicí, Lhotka u Litultovic, Lichnov, Litultovice, Lomnice, Luboměř, Ludgeřovice, Malá Štáhle, Mankovice, Melč, Město Albrechtice, Mezina, Mikolajice, Milotice nad Opavou, Mladecko, Mokré Lazce, Moravice, Moravskoslezský Kočov, Neplachovice, Nová Pláň, Nové Heřminovy, Nové Lublice, Nové Sedlice, Oborná, Odry, Olbramice, Opava, Ostrava, Otice, Pustá Polom, Radkov,

Raduň, Razová, Roudno, Roudno, Rudná pod Pradědem, Rýmařov, Ryžoviště, Skřipov, Slatina, Slavkov, Sosnová, Spálov, Staré Heřminovy, Staré Těchanovice, Stěbořice, Suchdol nad Odrou, Svatoňovice, Světlá Hora, Svobodné Heřmanice, Široká Niva, Štábl

ovice, Těškovice, Tísek, Tvrdkov, Uhlířov, Úvalno, Václavov u Bruntálu, Valšov, Velká Polom, Velká Štáhle, Velké Albrechtice, Velké Heraltice, Větřkovice, Vítkov, Vražné, Vrbno pod Pradědem, Vršovice, Vřesina, Zátor, Zbyslavice

 

Přírodní charakteristiky

 

Náhorní zarovnané plošiny na kulmských usazeninám (břidlice, slepence, droby) s členitostí vrchovin se zařízlými skalnatými říčními údolími, charakteristické jsou výstupy neovulkanických suků, specifický je okrajový zlomový svah s převýšením 150 – 330 m, mírně teplá až chladná klimatická oblast, převládají kyselé kambizemě, častý výskyt pramenišť a mokřadů, potenciální výskyt květnatých bučin, místně acidofilních bučin nebo doubravy, pravděpodobný výskyt modřínu, rašelinné louky.

 

Kulturní charakteristiky

 

Území středověkého osídlení (12. století) spojené s těžbou drahých kovů, později sklářský a textilní průmysl, v minulosti významné kupecké stezky, významné poutní chrámy, křížové cesty a sakrální stavby, silné německé kulturní vlivy, oblast jesenického domu, výrazný projev používání kamene (břidlice) na stavbách, vyšší výskyt historických krajinných struktur, harmonická kulturní krajina, břidlicové lomy, vodní plochy, liniová rozptýlená zeleň, změny vnějšího obrazu sídel v období 1945 –

1989.

 

Vjemové charakteristiky

 

Střídavě otevřená a uzavřená krajinná scéna, významné dálkové pohledy na Hrubý

Jeseník, silný projev kulturních dominant, zejména vázaných na vulkanity,regionálně

významných horizontů, výrazný projev historické plužiny a kamenic, území zvýšené estetické hodnoty.

 

Převládající typy krajin

 

Krajina leso luční, krajina zemědělská harmonická,krajina lesní.

 

Možná ohrožení

 

Odlesnění nebo zástavba krajinných horizontů. Vznik nových charakterově odlišných dominant (velkoobjemové nebo vertikální stavby).

Narušení harmonického měřítka krajiny. Likvidace historických krajinných struktur.

 

Chránit harmonické měřítko krajiny a pohledový obraz významných krajinných horizontů a krajinných, resp. kulturně historických dominant (Uhlířský vrch u Bruntálu, Mariánské Pole u Krnova):

novou zástavbu umisťovat přednostně mimo pohledově exponovaná území;

v případě nových liniových staveb energetické infrastruktury riziko narušení

minimalizovat v závislosti na konkrétních terénních

podmínkách vhodným vymezením koridoru trasy a lokalizací stožárových míst.

Chránit historické architektonické a urbanistické znaky památkově chráněných sídel včetně jejich vnějšího obrazu.

Chránit historické krajinné struktury (plužina, kamenice, kamenné zídky).

Ochrana místních kulturně historických dominant, zejména sakrálních a ostatních

historických staveb.

Dle možností korigovat nevhodné změny vnějšího obrazu sídel vzniklé zástavbou z druhé poloviny 20. století (např. Bruntál, Staré Město, Horní Benešov).

 

 

 

Paleontologické lokality:

Kyjovice - Bártův mlýn

Martin Pavela

 * Czech Paleontological Society, Na pastvisku 10, Opava, 74705, ČR   

Key words: Carboniferous, Mississippian, Viséan, Namurian, Czech republic, Moravosilesicum, Hradec-Kyjovice Formation, Kyjovice - Bártův mlýn

 

Evidenční číslo lokality: 051-A  kyjovice-bartuvmlyn-11-2013-0024.jpg

Zkratky pro jednotlivá místa: KY

 

GPS: 49°49'34.601"N, 18°0'12.991"E 

Zobrazení lokality v mapě

Historický letecký snímek

 

Kraj: Moravskoslezský

Okres: Opava

Katastální území: Pustá Polom (736830)

Parcelní číslo: 1181 - majitel Česká republika, hospodaří Lesy České republiky s.p. / pozemek určený k plnění funkcí lesa

Omezení vstupu: Na všech příjezdových komunikacích v okruhu minimálně 2 km platí zákaz vjezdu. Zvláštní povolení vydávají Lesy ČR s.p..

Jiné názvy lokality: Kiowitz - Bartowymühle (Patteisky 1929), U Patra, U Petra

Evidenc ložisek ČGS: není evidováno

Stáří: Paleozoikum / karbon / mississip / visé / svrchní visé - oddíl C / goniatitová zóna novalis a namur / spodní namur - oddíl Nm1a / goniatitová zóna pseudocoronula. Zhruba 327 mil.let.

Geologická jednotka: Český masiv / Moravosilezikum / jesenický kulm / hradecko-kyjovické souvrství / kyjovické vrstvy / kyjovický obzor (Pavela 2010).

Popis lokality: Opuštěný břidlicový lom a pásmo odvalů vytěžené břidlice.

Horniny: Zpevněné sedimenty - hlavně břidlice (jílovité i prachovité), méně prachovce a droby. Nejbohatší fosiliferní polohy jsou tvořeny velmi jemnozrnnou a tence vrstevnatou jílovitou břidlicí. Často ji lze štípat na destičky tenčí než 2mm. Tyto sedimenty se ukládaly v rovné a velmi klidné části sedimentační pánve. Některé vrstevní plochy byly vzájemným třením o sebe vyhlazeny do tzv. tektonických zrcadel.  

 

kyjovice-ky-2.jpg

 

Obr.1: Grafické znázornění vrstevního sledu a fosiliferních poloh v místě KY-2 (zhruba uprostřed jižní stěny lomu). © Martin Pavela

 

Poznámky: Jedna z nejbohatších paleontologických lokalit v jesenickém kulmu. Na lokalitě jsou odkryty sedimenty z hraničního intervalu visé/namur.

 

 

 

Nejdůležitější místa na lokalitě:

kyjovice-bartuvmlyn-03-2007-0003.jpgKY-1: největší odval jižně od lomu.  

kyjovice-bartuvmlyn-11-2013-0034.jpgKY-2: vrstevní sled zhruba uprostřed jižní stěny lomu.

   

kyjovice-bartuvmlyn-05-2006-0001.jpgKY-10: vrstevní sled zhruba uprostřed východní stěny lomu

 Fosilie

Fosílie jsou většinou velmi dobře zachovány, viditelné jsou i ty nejjemnější detaily. Je to díky jemné zrnitosti sedimentů a žádnému nebo minimálnímu transportu mezi úhynem/oddělením a překrytím sedimentem/zahájením fosilizace.Většina fosílií nalezených po roce 1994 je uložena v PPC (Pavela-PaleoCollection). Zatím je zpracována jen část nově nalezeného materiálu, který čítá mnoho tisíc fosílií! Práce na lokalitě stále probíhají a každým rokem je kolekce doplňována o mnoho set nových fosílií. Seznam druhů bude postupně doplňován. 

Vyjímečné nálezy:

Typová lokalita mnoha taxonů: Sudeticeras stolbergi PATTEISKY, 1929 (Ammonoidea), Palaeoneilo altarii (PATTEISKY, 1929),  Phestia gigantea PAVELA, sp.nov., Posidonia moravica kumperii PAVELA, subsp.nov., Posidonia radiata nana PAVELA, subsp.nov., Streblochondria gigantea PAVELA 2015 (Bivalvia), Kulmiella sudetica (PATTEISKY, 1930), Cyrtoproetus kyjovicensis PAVELA 2015 (Trilobita), Archaeocalamites silesiacus PAVELA sp.nov., Opatovicia silesiaca PAVELA 2014 (Chromalveolata) a dalších.

Kulmiella sudetica (PATTEISKY, 1930) - kromě mnoha desítek fragmentů bylo nalezeno i větší množství téměř nebo zcela kompletních jedinců.

 

Budišovice

Obec se rozkládá na členité vrchovině Nízkého Jeseníku mezi městy Opavou a Ostravou. Její průměrná nadmořská výška je 383 m. Katastr obce má výměru 701 ha, z toho více než polovinu tvoří lesy. Vesnice s přilehlými polnostmi je jimi ze všech stran zcela uzavřena. Je to ojedinělý případ takovéto sídelní enklávy a představuje malebné a příjemné sídlo. Katastrem obce protéká potok Studnice, jehož vody vtékají do řeky Odry.

Na konci roku 2009 měly Budišovice 624 obyvatel, 202 rodinných domů a 175 rekreačních objektů.

Obec Budišovice je prvně zmíněna v latinsky psané listině z roku 1282, která kromě jiného řešila spor o již tehdy existující ves Budišovice mezi pány z Kravař a premonstrátským klášterem z Hradiska u Olomouce. Obec dostala velmi pravděpodobně název po opatu premonstrátů Budišovi, který stál v čele zmíněného kláštera v létech 1269-1292. Budišovice náležely mnoha vechnostenským majitelům, nejdéle obec vlastnili: řád premonstrátů (1282-1526) a hraběcí rod Vlčků (1702-1848).

Obec byla během dlouhých sedmi staletí malou zemědělskou vesnicí; od poloviny 19. století došlo k jejímu výraznému růstu: nové usedlosti, výstavba veřejných budov (škola 1866), kaple sv. Víta (1873) a hasičská zbrojnice (1891), rozvoj řemesel a obchodů. Na návrší severně od obce stál do roku 1945 i větrný mlýn. V okolí obce bylo několik lomů na břidlici, čedič i běžný stavební kámen, ve kterých se těžilo v 19. a na počátku 20. století. Na zbytky těchto lomů lze dodnes narazit hlavně v lesích, jeden zatopený lom se nachází i přímo v obci. Břidlice se mezi léty 1830 až 1940 zpracovávala na střešní krytinu, elektroizolační desky, ozdobné předměty apod. V Budišovicích se narodil geolog František Bartonec (1850).

V současnosti se Budišovice stále více profilují jako obec pro příměstské bydlení. Předurčuje ji k tomu její poloha - vzdálenost od Ostravy (15 km) a pěkná příroda s čistým vzduchem. V lesích na katastru obce je několik rekreačních osad (Zátisí, Lomy aj.). Sousední obcí Hrabyní prochází silnice 1. třídy spojující Opavu s Ostravou. Vlastní obcí pochází 2 okresní silnice. Autobusové spojení: Ostrava (nejlepší), Opavy a Bílovec. Na katastru obce končí tramvajová linka č. 5 z Ostravy. Nejblíže k vlaku je do Háje ve Slezsku (7 km). V obci je mateřská škola, do základní koly jezdí děti do Hrabyně (3 km), nebo do Pusté Polomě (4 km). V obci je rozvod zemního plynu a vody. V Budišovicích ordinuje obvodní lékař a je zde dětská poradna. Na místním hřišti hraje již několik desetiletí TJ Sokol okresní přebor v kopané. V novém Obecním domě je pěkný sál včetně kuchyně.

V Budišovicích není žádný průmyslový podnik, pouze pila a několik drobných řemeslníků. Mezi Budišovicemi a Hrabyní leží velký areál Rehabilitačního centra Hrabyně, který poskytuje zaměstnání mnoha občanům obce. Další významná část občanů dojíždí za prací do Ostravy. Lesy v okolí obce jsou v létě navštěvovány turisty a houbaři, v zimě lze využít příjemný terén k jízdě na běžkách, případně navštívit lyžařský svah s vlekem v Zátiší.

Obec je v současnosti ve skupině nejrychleji rostoucích obcí kraje. Kromě příjemného bydlení patří mezi významné rekreační oblasti na Opavsku.

 

Významné památky

- Kaple sv. Víta - vystavění v roce 1873 na místě staré dřevěné kapličky

- Smírčí kříž - stojí u domu č. 66 a pochází ze 16., nebo 17.století

- Pomníky z roku 1920 a 1945, které připomínají oběti světových válek

 

Kyjovice

Obec Kyjovice se geograficky nachází asi v polovině trasy mezi Opavou a Ostravou, na vyvýšené Polanské plošině Nízkého Jeseníku ve výšce 378 m. V obci pramení potok Polančice, severně od obce protéká potok Porubka a jižně se táhne překrásné údolí potoků Setiny a Seziny, táhnoucí se několik kilometrů až k Hradci nad Moravicí, jenž je během letních měsíců využíváno k turistice a táboření.

Kyjovice byly založeny kolem roku 1290 opatem Budišem, který zde působil v letech 1267 až 1290, pro potřeby kostela

Od roku 1430 měl vrchní právo v Kyjovicích a v Těškovicích Václav Falkl z Čochendorfu. Falkl byl pánem na již zaniklé tvrzi Žebrákově, která se nacházela snad někde mezi Těškovicemi a Výškovicemi.

Jeho potomek Alexandr Falkl roku 1496 pustil svůj díl - Kyjovice, Těškovice, Výškovice a Žebrákov svému bratru Mikuláši. Tento však již v roce 1498 své vrchní právo na těchto vsích prodal Janu Bílovskému. Tak se Kyjovice dostaly vrchním právem pod Bílovec, avšak statek a ves drželi v zástavě páni Oldřišovští.

Od roku 1529 má Kyjovice v držení pan Kryštof Tvarkovský z Kravař. Po soudních sporech o tom, kam mají lidé chodit robotovat, však musel vsi Kyjovice a Těškovice prodat pánům z Bílovce.

Roku 1543 se pak dostaly Kyjovice do vlastnictví pánu Janu Oderskému z Lideřova a po roce 1548 Mikuláši Pražmovi z Bílkova. Vlastnictví později dále přešlo roku 1568 na mladšího pána Pražmu a po něm roku 1610 syn Beneš z Pražma. Tento pan Beneš se zúčastnil odboje českých panů proti Ferdinandu II a pozbyl tyto statky v roce 1619. Jeho manželka Ludmila Piklarovna z Gvozdnic však měla na tomto statku intabulováno 6600 tolarů a tak jí byl statek v Kyjovicich postoupen. Roku 1642 poručila svůj majetek Marii, dceři své sestry. Druhá sestra Ludmily, Hedvika Pikarovna byla provdaná za Jiřího Adama z Kalkreutu. Následkem toho, že Marie neměla děti, zdědil v roce 1656 statek syn Jiřího Adama, Karel Bedřich svobodný pan z Kalkreutu. Ten postoupil Kyjovice svému synovi Karlu Maxmiliánovi svobodnému panu z Kalkreutu, který si vzal v roce 1695 Marii Alžbětu hraběnku z Hodic a Olbramic. Po předcích držel znamenité statky v Horním a Dolním Slezsku. V roce 1692 přikoupil i Pustou Polom. Dne 29. Listopadu 1719 Karel Maxmilián umírá a jeho syn Antonín Leopold Ignác svobodný pan z Kalkreutu se stává dědicem Kyjovic, Těškovic, Malých Hoštic a Pustých Jakartovic. Ostatní dva synové postoupili, jak se zdá, své statky matce, která se po smrti Karla Maxmiliána provdala za Františka Karla Bohuslava svobodného pana Sedlnického z Choltic na Hrušově.

Znaky pana Antonína Leopolda Ignáce a jeho manželky Františky Antonie, svobodné paní Sakové z Bohuňovic, můžeme dodnes spatřit na soklech barokních soch sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána, umístěných v kaštanové aleji před zámkem.

Pánem kyjovického panství se stává Quido Antonín Jan Nepomuk svobodný pan Kalkreut, který zde nechává vystavět pozdně barokní zámek. Z jeho manželství s Johanou Nepomuckou svobodnou paní z Minkvickburku pocházely tři dcery, z nichž Terezie -zřejmě nejstarší- se stala dědičkou Kyjovic. Poprvé se provdala 11. Ledna 1795 za Rudolfa hraběte Korenského z Terešova, který už v červenci téhož roku umírá. 12. Listopadu 1799 se stal jejím druhým manželem Arnošt August hrabě Falkenhayn, jež dal upravit zámek v tehdy moderním empírovém slohu do dnešní podoby. Arnošt August se po smrti své ženy oženil se sestřenici své manželky, Marii svobodnou paní z Königsbrunnu.

Kyjovice zdědil po otci jediný syn z druhého manželství Theodor. Vláda Falkenhaynů zde byla krátká. Už dcera z jeho manželství s Idou svobodnou paní Hauzrovou, Berta Rosina, uzavírá svou smrti 4. Června 1915 ve Vratislavi tuto rodovou větev a majitelem Kyjovic se stává její syn Bedřich Theodor hrabě Stolberg. Rod Stolbergů byl na zámku v Kyjovicich až do roku 1945, kdy byli z Kyjovic vypovězeni. Tím končí panská historie Kyjovic a začíná jejich novodobá historie odvíjející se až dosud. 

Významné památky

- Barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriana

- Zámek

- Zámecký park

- Pomníček padlému letci

- Lípa svobody 

Významné osobnosti

Helena Salichová - malířka, grafička a sběratelka lidové slovesnosti

Jindřich Sedlák - malíř obrazů, nástěnných maleb

- Bedřich Stolberg - poslední majitel panství a zámku v Kyjovicích